Zámek ve Versailles

Zámek ve Versailles patří mezi jedny archektonicky nejobdivovanější díla celé Francie. Architekti z celé Evropy se zde sjíždějí aby obdivovaly precizní a novátorskou práci tehdejších stavitelů a architektů.

Samotný zámek má tyto části: vlevo Jižní křídlo, ve středu Královské nádvoří, vpravo Severní křídlo, úplně vpravo Opera, za Královským nádvořím Mramorové nádvoří obklopené jádrem zámku, které končí Zrcadlovým sálem

Jádro zámku má půdorys ve tvaru písmene U. Jádrem zámku byla králova ložnice s okny vedoucími do čtvercového dvora (Mramorové nádvoří), kam se scházela francouzská šlechta ke královu rannímu „lever“ (vstávání). Do královy ložnice se procházelo přes bohatě zdobené ložnice.

Nejprostornější místností jádra zámku (vzadu, tam kde začína zahrada) byl Zrcadlový sál, který roku 1678 postavil Mansart. Je 79 m dlouhý, překlenutý klenbou s bohatou malířskou výzdobou. Okna na jedné straně odpovídají zrcadlům na stěně protější. „Zažehli tisíce světel, která se odrážela v zrcadlech a na briliantech kavalírů a dam“.

Fasáda zámku obrácená do nádvoří má typické prvky architektury počátku 17. stol.: střídání cihel a otesaného kamene a špičaté střechy, nádvoří se sochami, kde se konala divadelní představení. Úplně odlišně působí fasáda obrácená do zahrady. První poschodí člení pilastry a rytmicky vystupující portiky, nejvyšší poschodí je s malými polokruhovitými okny.

Stejně jako je proslavený zámek, neméně známé jsou i okolní zahrady. Jejich celková rozloha činí více než 100 hektarů a při výstavbě na ně byly kladeny stejně vysoké nároky jako na zámek ve Versailles samotný.

V zahradách návštěvníci narazí na odpočinkové vyhlídky, lavičky, široké aleje, umělecké sochy a především systém umělých vodních kanálů. Právě proto jsou někdy nazývány jako "Malé Benátky".